Vydala jsem se na natáčení nového seriálu Gympl, abych zjistila, jak to na tom natáčení vlastě chodí. Takový zážitek jsem za sebou ještě neměla, a proto to bylo místy i překvapení.
...
Přijela jsem před budovu, která vypadala jako nějaký sklad, ani by mě nenapadlo, že je to vlastně uvnitř jeden velký svět, kde přejdeš z kuchyně na školní záchody a z obývacího pokoje do třídy, stačí jediný krok.
Přijela jsem před budovu, která vypadala jako nějaký sklad, ani by mě nenapadlo, že je to vlastně uvnitř jeden velký svět, kde přejdeš z kuchyně na školní záchody a z obývacího pokoje do třídy, stačí jediný krok.
Jeden velký svět…
Klamy - ty mě provázely celou prohlídkou. Kromě toho, že všechny zdi jsou ze sádrokartonu, tak na záchodech neteče voda, některé knížky jsou jen nakreslené na kartonu, je vybudována dokonalá faketřída s obrazem prezidenta a chodba vymalována takovou tou pravou školní zelenou barvou a aby se využil veškerý prostor (i do mini úzké chodbičky dali školní skříňky), tak i na dveřích od šatny, které nevedou do žádné biologie, je nápis biologie, aby se při kamerových záběrech mohly zabrat nějaké dveře od učebny. Co mě ale překvapilo nejvíc? Zaujal mě balkon, který se objevil uprostřed budovy. Říkala jsem si, jak je to sakra možné? Šla jsem tedy blíž situaci obhlédnout. V celém areálu jsem nenašla jediné pravé okno. Je jasné, že je to kvůli špatnému osvětlení, raději použijí umělé světlo. A na protější stěnu za oknem přilepili jen nakreslený jiný panelák, který byl trochu rozostřen, a z dálky to skutečně vypadalo jako krásný výhled z okna na jiný dům.
Zaujala mě i kuchyň, která sloužila čistě k natáčení, což mi přišlo trochu škoda, protože to byla luxusní krásná kuchyňka, ve které by se mi doma dobře vařilo. Architekt údajně hodně dlouho navrhoval všechny ty pokoje, jak to tam bude vypadat. Bylo mi řečeno, že Nova objednala hodně drahé vybavení a jde to poznat!
Krásné pokojíčky:
školní záchody:
pokoj Libuše Šafránkové:
Kuchyň blonďaté učitelky:
Jak to probíhá…
Jako první vznikl film Gympl s (r)učením omezeným, aby se rozhodlo, jestli seriál bude úspěšný a jestli má vůbec cenu dávat do televize další díly. Natáčet se začalo od února a v té době, kdy já jsem nakoukla do zákulisí točili již 32. díl. Režisérem je Jiří Chlumský, který sedí ve vedlejší místnosti s mikrofonem a kouká se, jak to na obrazovkách vlastně bude vypadat. Jen zajímavost: Helena se natáčela na stejném místě a v tomhle případě režisér chodil přímo mezi herci a říkal jim, jak co mají hrát.
Myslíte si, že celé to natáčení je vlastně jedna velká zábava? Nikoliv. Je to poměrně hodně velká dřina. Jen za dobu, co jsem tam byla, jednu jedinou asi 20-tisekundovou scénu točili 7krát (za tu dobu už jsem text znala nazpaměť), při čemž herci se učili text až na place. Při točení musí být 100% ticho, a když se objeví jen malý náznak šustnutí, celé natáčení se stopuje a točí se znovu. Já sama jsem se po klapce bála i dýchat. Pomocný režisér to rozhodně nemá jednoduché. Já z něj měla slušný respekt, když po ostatních řval a byl už tak nějak na nervy. A když ohlásil pětiminutovou pauzu? Ozval se výkřik radostí a proti mně se rozeběhly desítky herců nadšení, že konečně mohou aspoň na chvíli vyjít ven se nadýchat čerstvého vzduchu (strašné vedro tam je) a odpočinout si. Výsledkem je, že všichni tam jsou takový znudění, musí hlídat každičký detail (jako je například: herečka, když má vlasy jednou za rameny, jednou za ušima, pak zas přes prsa - takhle to být nesmí) a nehorázný binec všude kolem.
Akorát se tam nemohlo moc fotit ani natáčet + sama jsem otestovala, jak přísná je ochranka. A jelikož každý herec tam má plán, kdy točí, tak jsem jej nechtěla narušovat, a proto ani rozhovory nebyly možné.
Seriál dávají každé pondělí a středu. V televizi opravdu vše vypadá úplně jinak, a co můžu ještě dodat? Na první díly jsem se koukala a musím uznat, že seriál je to plný hvězd, nemálo se u něj nasměju a zkrátka mě baví jej sledovat! Jsem ráda, že jsem měla tu čest nakouknout do zákulisí.
